Jak mě vidí AI , Černá a purpurová versus Dívka v pruhovaných šatech , aktivnější domácí rehabilitace , návštěva Fruitisima a máme čápa

AI světu moc neholduju , ale docela mě zaujala možnost vyrobení fotky podle stylu na ChatGPT. Párkrát jsem to zkusila a ráda se nechávám překvapit , co mi vyjde .Tentokrát jsem zkusila jednu starší fotku z výletu na Šerlich v Orlických horách , kde jsem byla v roce 2022 . Jen jsem to trochu musela oříznout , protože na profilový fotky se toho moc nevejde , tak tam chybí ten domeček , ale nevadí . Chtěla jsem , aby bylo hlavně vidět , že jsem na vozíku . Zvolila jsem styl voskovka a mile mě to překvapilo , jak to hezky vypadá , veselý , jako z dětský knížky , tak jsem si hned změnila profilovou fotku na sociálních sítích .Ne každýmu se tyhle AI fotky líbí , ale já musim za sebe říct , že tahle služba se povedla , jak si můžete vybrat různý styly , tak leckdy je to hodně zajímavý a hlavně takový osvěžující , prostě zase něco jinýho . Úpravu a originál můžete porovnat na první fotce . Aktuálně jsem z černých vlasů zase blond , takže i ta barva sedí . ........................................................................................................................................... Taky už jsem dočetla knížku , co jsem dostala k narozeninám od Wojciecha Dutky Černá a purpurová , která je , jak už jsem psala , o příběhu Franze Wunsche a Heleny Citrónový . Četla jsem knížku na stejný téma , což byla Dívka v pruhovaných šatech , tak jsem chtěla srovnání a vyplatilo se to . Líbila se mi mnohem víc než ta moje prvotina . Teda jestli se to dá vůbec řict , protože autor Černý a purpurový rozhodně nešetřil detailama krutosti k vězňům , což by mohlo bejt pro někoho těžko stravitelný , ale já osobně jsem zvyklá . Už jsem toho přečetla hodně v příbězích o pobytu v koncentačních táborech . ............................................................................................................................................... Co jsem si říkala ,že by mě mohlo asi trochu rušit , že Helena v příběhu vystupuje jako Milena , což se nakonec ukázalo zbytečný . Jak jsem se začetla , ani mi nějak to jiný jméno nevadilo . Co bych možná změnila je psaní letopočtů slovy . Třeba sedmého srpna tisíc devět set čtyřicet dva , to se četlo fakt špatně a občas jsem si to musela přečíst dvakrát , abych se ujistila , co je to za rok . Takový nezvyklý a docela to rušilo . .............................................................................................................................................. Ale jinak určitě lepší než Dívka v pruhovaných šatech , kterou napsala Ellie Midwoodová . Takový celistvější celej ten příběh . Je tam popsanej i život hlavních hrdinů před tím , než se potkali v Osvětimi . Hlavně se to víc orientovalo na život a myšlenky Franze . A to jak v dětství a dospívání , tak už v Osvětimi a následně ta jeho změna . Díky tomu se to všechno dalo i líp pochopit . Nechybí ani závěr po válce , kterej je trochu takovej letem světem , ale je tam a hlavně oceňuju , že autor narozdíl od autorky Dívky v pruhovaných šatech neměl potřebu si vymýšlet , jak se nakonec vzali a podobně . ............................................................................................................................................. Celkově to pojal , tak nějak po chlapsku , což jsem chtěla . Žádný ,že spolu měli sexuální styk když se léčila s Tyfem a podobně . Vlastně i celkově když se to tak vezme , tak toho ani moc mezi sebou nemamluvili a hlavně on se hodně bál , byť se jí jen dotknout , protože věděl , co oběma hrozí . Což se mi zdá daleko pravděpodobnější než k knize od kolegyně . Ten příběh od ní byl určenej pro ženy a bylo to vidět , kdežto příběh od Wojciecha Dutky byl takovej víc syrovej a pravdivější . Nepotřeboval nějaký kudrlinky a bylo to daleko silnějěší vyprávění . .............................................................................................................................................. Zajímavý , jak na stejnej příběh může bejt odlišnej pohled . Pokud bych si měla vybrat mezi Dívkou v pruhovaných šatech a Černou a purpurovou , určitě vítězí ta druhá . Bylo z toho i poznat ,že on si na tom dal víc záležet a i historicky to bylo propracovanější . Ta druhá knížka vyšla v roce 2019 , zatímco ta od Dutky v roce 2013 , takže on byl první a autorka Dívky v pruhovaných šatech už se tak trochu vezla .Pokud vás tenhle příběh zaujal a nehledáte nějakou červenou knihovnu, rozhodně Černou a purpurovou vřele doporučuju . .............................................................................................................................................. Jinak zdravotně už nějakých 14 dní nic moc , začala jsem mít problémy s ušním mazem . Vždycky si do nich stříkám , takže už to není na návštěvu ORL a proplachování , jenže tentokrát je to nějaký hodně a už mi hrozilo ORL , po snad 10 letech , pořád tlak a hlavně zalehlý pravý ucho , už jsem nevěděla , jestli si stříkat nebo to nechat bejt. Na proplachování uší jsem zvyklá , není to příjemný , ale nic z čeho bych nějak šílela , spíš jsem tenhle úkon vždycky brala jako něco , po čem se mi konečně uleví. Z vlastní zkušenosti vim ,že jsou u doktora daleko horší úkony než průplachy uší . Ale tentokrát jsem se nakonec vyvlíkla . Pořád jsem měla uši jako pod vodou a nejhorší na tom je to hučení . Mám spoustu let Tinitus , což mám kvůli špatný krční páteři , ale mám pocit ,že to u mě souvisí i s tím ušním mazem , nevim . V noci , když je klid , tak skoro nemůžu ani usnout , piští to přerušovaně , což je naprostej hnus . Ulevilo se mi , až mi odlehlo ucho ,to o dost ustal i ten pískot , ale jinak Tinitus je vlastně pořád , jen to někdy slyším víc než jindy . ............................................................................................................................................. Je to Tinitus , tedy krční páteř a nebo je to tím , že mám ucpaný ucho a ten maz na něco tlačí ? Těžko říct . Je pravda ,že rehabku na krční páteř by to už chtělo , už to na sobě cejtim a potřebuju se svěřit k odborníkovi, ale přiznam se ,že zatim nemam ani doporučení , co tam vyžadujou . Loni už jsem v tuhle dobu měla domluvenou aspoň vstupní prohlídku , budu muset zabrat a rychle , takže tenhle týden by bylo dobrý zavolat na neurologii , kde mi poukaz napíšou a pak si pro něj dojet 30 kilometrů . Poštou to posílat nechtějí . Prostě to území od uší , krční páteř , ramena a celý záda bylo hodně podivný . Taky je fakt , že mamka mi nasadila větší domácí rehabku , což asi taky má svůj vliv . .......................................................................................................................................... Kromě cvičení a protahování hned šlapu na Motomedu , na něm už taky ujedu hodně a je fajn ,že už jsem se naučila šlapat bez nějaký síly a už se ani nepřevracím , takže už naprostá pohoda , po něm hned chodim o chodítku a ještě se snažim stoupat o 3 bodových bolích , protože díky chodítku už jsem vyšla ze cviku . Jestli to na jednu cvičební jednotku není moc . Na druhou stranu je asi lepší to mít za sebou a mít pak už klid . Makám docela hodně . Na druhou stranu se i obrna se věkem zhoršuje a čim jsem starší , tím musim cvičit víc . ............................................................................................................................................ Když jsem u sebe , tak samozřejmě tolik necvičim , ale jakmile dorazim k našim , čeká mě každej den rehabilitační vojna . O to je to možná horší ,že tělo má přestávku. Ze začátku jsem byla věčně obolavělá kvůli zádům , s ušima zalehlýma a hučícíma a hodně unavená . Možná ,že to byla i nějaká jarní únava . Ale co mi odlehly uši , tak i to cvičení je lehčí . I obecně , jakoby se to tělo už nějak zpevnilo a už nic tolik nebolí , což je fajn , že se to nějak stabilizovalo. I já sama se už dávno naučila ,že alespoň v mým případě by se člověk nějak neměl utápět v tom , co ho bolí nebo ne . Mám chronický bolesti , patří to k dětský mozkový obrně a tak to prostě je . ............................................................................................................................................ O víkendu jsme vyrazili taky do Fruitisima , kam jsme dostali o Vánocích poukaz za 500 ,- . Fruitisimo nikde blízko zrovna nemáme a máme na výběr jen ze dvou provozoven , tak jsme čekali , až nadejde vhodnej čas a nadešel . Nebylo co dělat , tak jsme vyrazili do obchoďáku , kde to má svou pobočku . Normálně do Fruitisima nechodíme , tak jsem pořádně nevěděla , co si dát . Nakonec jsem si vybrala nápoj s názvem Maracujáda , což bylo mango , pomeranč a jablko . Moc dobrý . Jen nás trochu zaskočilo ,že si tam nebylo kde sednout , židle tam vůbec neměli , což bylo takový zvláštní , ale zvládlo se to na stojáka . Domů jsme ještě přikoupili něco sladkýho a hned to bylo přes 500,- . Vypili jsme a jeli domů , jinak jsme tam nic nepotřebovali a ani se nám nějak nechtělo to tam procházet. Takže taková rychlá zastávka , ale bylo to fajn . .............................................................................................................................................. A nakonec bych chtěla zmínit , že k našim do města už přiletěl čáp . Město už pár let provozuje živou kameru a letos je i se zvukem . Možná proto , až budou mít čápata , aby byl slyšet ten klapot . Já sama na ten komín , kterej je na sídlišti , vidím z okna pokoje , je sice daleko , ale ty čápy trochu vidím i pouhým okem . Nicméně na webkameře je to lepší . Kamera už byla svědkem i smutných událostí , málokdy přežijou všechny mláďata a když tam to tělíčko pak je vidět , není to zrovna hezkej pohled ,ale to je příroda . Taky tam jednou bylo vidět , jak tam nějakej pracovník dává novýho malýho čápa , to když bohužel většina z těch původních zemřela . Naštěstí ho ti adoptivní rodiče přijali a bylo všechno ok . Snad letos bude všechno bez nějakých smutných událostí . Na poslední fotce je náš první letošní čáp , kterýho jsem vyfotila z webkamery . Fešák . Je to takovej fajn pohled , je tu jaro .