Koncert blízký mému srdci i s video ukázkou aneb Magické momenty i zamyšlení , podzimní tajemno nejen s mým nejoblíbenějším dílem Vražd v Midsomeru a Halloweenská Bára

Ve svátek 28 . řijna jsem odpoledne vyrazila do města . Každoročně u nás máme takovej program , kdy jsou otevřený různý instituce a tak . Taky jsme vždycky chodili ,ale míst , kam se dostanu s vozíkem je málo a kde to šlo už jsem byla , takže poslední dobou spíš vynechávám . Ale i tak jsem se s předstihem podívala na program a hned jsem věděla ,že letos se zúčastním . ....................................................................................................................................................... Na náměstí totiž vystupovala kapela Hazband , kapela , kterou tvoří lidi z mojí první školy pro postižený . Zpěvák je Zdeněk, což je přímo můj spolužák , už jsem tu o něm psala , že má autismus a v mých očích ušel velkou cestu , na to , jak si ho pamatuju . Dál kapelu tvoří můj bejvalej vychovatel z intru Pavel , kterej je hudebník ,hraje ve skupině Ocho Rios . Hraje taky s nima a zároveň je takovým hlavním vedoucím a pomocníkem . Znám ještě tři členy , což je Tomáš na vozíku, kterej má na starosti takovej ten pomocnej zpěv spolu s dalším Tomášem a na kytaru hrajícího Vláďu . Kapela má ještě hráče na bicí a basovku , ale ty už osobně neznám . ........................................................................................................................................................... Pokud si pamatujete , tak jsem na nich byla loni v září , kde to zároveň mělo i charitativní podtext . Letos se to neuskutečnilo vůbec , vim ,že s tím měli nějaký problémy i loni , tak to asi už vzdali . O to víc jsem byla ráda , že to vyšlo aspoň v rámci oslav 28. října . Koncert začal ve 13 hodin . Scénu na náměstí doplňovala menší gastrozóna , kolotoč a pár stánků záchranky , Skautů i třeba centra Zbůch ,ze kterýho vyšel právě Hazband . Mimochodem , Haz znamená hudební ateriér Zbůch a všichni členové vyšli právě z hudebního kroužku pořádanýho v ústavu . .......................................................................................................................................................... Počasí bylo teda šílený , opět obrovskej studenej vítr a s bídou 8 stupňů , ale chtěla jsem na to jít , tak jsem počasí překousla . Z minulosti vím ,že hrajou vždycky tak hodinku a to se i v nepříznivým počasí vydržet dá . Nebyla jsem si jistá , ale něco mi říkalo ,že tam asi moc lidí z ústavu nebude a měla jsem pravdu . Pár jich sice přijelo , ale nikdo se kterým bych měla bližší vztah , nebo spíš takhle , já si pamatuju všechny ,ale oni mě ne nebo jen velmi matně . Tak nebyla jsem tam tenkrát nějak výrazná , tak jsme si vystačili s pozdravem .Nebyl tam ani Milan , kterýho jsem tam docela čekala , ale nevadí . Takže žádný setkání se nekonalo , ale zase jsem se plně mohla soustředit na hudbu . ......................................................................................................................................................... Jedno setkání jsem tam přece jen měla , přišel ke mě klient s Downovým sydromem a asi jsem mu byla sympatická . Vim,že byl z ústavu , dokonce si ho jako malýho tam ještě pamatuju , ale jak byl malej , tak jsme se stýkali snad jen na rehabilitaci . Jeho přijmení mi naskočilo hned , ale jeho jméno ne . Ale podle mě to byl buď Martin nebo Milan . Lidi s Downovým sydromem jsou hodně přítulný , tak neměl ze mě ani ostych . Je postiženej i duševně a špatně mluví a asi si chtěl povídat. . .................................................................................................................................................... Klidně bych se s ním bavila , ale bohužel jsem mu nerozuměla , navíc už hráli a já byla přímo v první řadě , takže bez šance . Od pohledu je takovej roztomilej , tak jsem ho sama od sebe chytla za ruku , byl milej a taky i jako omluvu ,že mu nerozumim . Chvíli u mě stál a pak mě tak opatrně pohladil po hlavě , respektive po čepici . Tohle jsem vůbec nečekala a dojalo mě to . Už mě určitě nezná a pohladí cizího člověka . Tenhle moment byl magickej , takovej bezprostřední. Tyhle lidi jsou čistý a všechno dělají upřímně . Taky jsem si říkala ,že jsem ho na oplátku mohla pohladit , ale odešel . Moment , na kterej jen tak nezapomenu. ......................................................................................................................................................... Další silnej moment byl když přerušili koncert a na pódium přišla jejich sociální pracovnice s tím ,že jeden z klientů - Kristián nepřijel s ostatníma , ale sám po vlastní ose autobusem . Je taky na vozíku a sama vim , že to není žádná stranda a taky to ,že spojení od nich k nám není nic moc . Tak to jako vyzdvihla , aby ho pochválila a tleskalo mu celý náměstí . Kapela mu věnovala i písničku . A kde ten kluk stál ? Přímo vedle mě , takže jsem ho taky pochválila a řekla jsem , že je šikovnej a fakt je . V tom zařízení je těžký jít nějakou jinou cestou než tou , co je daná a věřte mi ,že já to tam osobně sama zažila . ........................................................................................................................................................... A dostávám se k tomu , čeho jsem si tam všimla a toho ,že všichni z ústavu přišli v chumlu . Beru , ale všimla jsem si pak toho ,že hned zase všichni k sobě . Oni se nikdy nechtějí míchat s ostatníma nebo to spíš neumí . Pořád se motají kolem sebe a nebo svýho doprovodu . Už jsem si toho všimla loni na tom koncertě , všichni vozíčkáři na jedno místo u doprovodů a nikdo nechtěl mezi lidi , zase byli jen mezi s sebou . Nechápu , proč aspoň ten doprovod je sám nevyzve , aby stáli vedle zdravých lidí . ...................................................................................................................................................... Vždyť od toho takový akce jsou , jsou někde se zdravýma lidma a stejně se drží jen ve svý skupině . Jsou tam všichni už dospělý , proboha . Hlavně ,že pořád tvrdí , jak pomáhají klientům zprostředkovat kontakt se společenským prostředím . I tohle to přece je , stát vedle někoho zdravýho , koho neznam . Základ . Já jsem některý pozorovala a když třeba tam někdo si vedle nich stoupnul , tak bylo vidět , že jsou z toho takový nesvý. Nedělají s nima vůbec nic v tomhle směru. Oni znají jen ten personál a když jsou někde venku ,mimo ústav , tak se od nich nehnou ani na krok . .......................................................................................................................................................... Je to hrozný a neví, jak těm klientům ubližujou . Jako fajn , občas je vezmou někam mimo ústav , ale co z toho , když jsou tam stejně všichni spolu . Mají smůlu , že žijou prakticky na vesnici , kde nic není , ale 4 největší město republiky je od nich pouhých 10 kilometrů , proč to nevyužívají častěji ? Proč třeba nevezmou pár vozíčkářů , nevezmou je do velkýho obchoďáku , ať sami někam dojedou nebo je nechat ujet třeba i krátkou vzdálenost v MHD ? Třeba jako ten Kristián , kterej má i z takový blbosti ve svých 20 letech nejspíš zážitek na celej život . Nebo by se stačilo někde ve městě jen vypustit a třeba je jen z povzdálí sledovat . Myslim ,že spoustu z nich zbytečně podceňujou a hlavně bych se zaměřila na vozíčkáře . Tam vždycky dávali přednost chodícím ve všem asi ,že s nima není tolik práce , na rozvoj vozíčkářů se tam za mě vždycky trochu kašlalo . ......................................................................................................................................................... Mít možnost , tak tam spoustu věcí zněnim . Měla bych spoustu nápadů , jak z nich udělat samostatnější lidi . Místo toho jsou pomalu vyděšený když si vedle nich stoupne někdo bez handicapu a nejsou schopný se když už někde jsou ani rozdělit . Tohle je strašně špatně . Vždycky když je vidim , tak jsem vděčná za to kam jsem to dotáhla a nechci , aby to znělo namyšleně , ale oproti mě jsou v samostatnosti úplně někde jinde . Přijde mi to úplně přirozený sama se někam dopravit , nakupovat , prostě si zařizovat věci sama , ale pro ně je to něco , co se nikdy nestane. Nestane , ale u některých by to určitě šlo , jen mají tu smůlu ,že jim nikdo nedá ani příležitost . ....................................................................................................................................................... Koncert byl fajn , jsou šikovný . Užila jsem si to a myslím,že i lidi kolem , usmívali se a často si ty jejich songy natáčeli. Většinu kluků z kapely a ty, co tam přijeli znám už 25 let , tak jsem ráda , že je můžu díky koncertům potkávat dodnes . Lidí se sešlo taky docela dost a potěšily mě hlavně děti . Třeba vedle mě stála maminka s tak 9 letým klukem , což je něco , co by většina klientů asi nerozdýchala . Nevim , tohle je pro mě nepochopitelný , bojí se zdravých lidí . Natočila jsem tam jednu písničku , konkrétně Máju , tak si je můžete poslechnout hned pod článkem . Zdenda má úžasnej hlas . Našla jsem i fotku z koncertu , sice jsem zezadu ,ale moje červená bunda říká ,že jsem to já .Taky jsem tam viděla historickej autobus a zaujala mě podzimní výzdoba . .................................................................................................................................................... Pošmourný počasi láká k tajuplným příběhům a ty já miluju . Jsem velká fanynka seriálu Vražd v Midsomeru a jestli nějakej díl fakt miluju , tak je to ten , kterej dávali nedávno s názvém Mrtvé ticho , v originále The Siland Land . Je to o tom , jak manželka Barnabyho si myslí , že během noční jízdy autem někoho přejela , ale nikdo tam není . Následně se najde tělo muže na hřbitově u jednoho konkrétního hrobu . Vyjde najevo ,že hřbitov je pro pacienty z nedaleký nemocnice , kteří zemřeli na tuberkulozu . Příběh doplňuje vdovec s rodinnou květinářskou firmou a muž , kterej provádí turiristický vycházky po stopách duchů a několik dalších postav . ....................................................................................................................................................... Je to celý takový tajemný a přiznám se ,že asi nejvíc dostalo , že ta oběť chodila na konkrétní hrob s květinama . Ne , že by jí znal ale ,že byl sám a neměl rodinu , tak si vytvořil vztah s více jak 100 let mrtvou pacientkou . Takže i takový vlastně smutný . A vlastně i to , proč ho vrah zabil , má podobnej důvod . I když já osobně bych tohle vraždou rozhodně neřešila . Ale největší pecka je pro mě vždy poslední scéna a to , když Barnaby jede v noci deštěm a uvidí jít přes cestu zdravotní sestru z viktoriánský doby . Vidí ducha , jak směřuje postraním vchodem do nemocnice a taky přesně to , co viděla jeho manželka . Ta scéna je luxusní . ................................................................................................................................................... Odehrává se taky na podzim a náramně se to k tý atmosféře hodí . Epizoda je už z roku 2010 , ale za mě za všechny starší i nejnovější epizody Midsomer Murders jasná topka a žádná jiná epizoda tomu za mě konkurovat nemůže . Jestli chcete , můžete se na tu epizodu podívat hned pod článkem . Je sice v původním znění , ale nenašla jsem jí s naším dabingem , ale myslím ,že angličtina už dneska potíže nedělá . Doporučuju se dívat večer a ideálně když venku prší a je vítr . ........................................................................................................................................................ Další věc , co teď začali dávat po 18 . hodině na televizi Seznam je legendární Věřte nevěřte. Jako dítě jsem se na to ráda dívala , vlastně asi my všechny devadesátkový děti . Musim říct ,že odstupem času už to nemá takovou šťávu , ale pořád je to fajn počin , i když je pravda , že hned v prvním díle jsem měla chuť zahodit ovladač . Jednalo se o kluka , kterej se bojí příšery ve skříni , samozřejmě mu nikdo nevěří , ale když se tam bratr hlavního hrdiny zavře a zmizí , je všechno jinak . Na tohle rozuzlení jsem se na konci pořadu hodně těšila a hádejte - skutečnost . To jsem se musela smát , tohle bylo dost přitažený za vlasy . ........................................................................................................................................................ Ale četla jsem na internetu , že to bylo trochu jinak . Ano , byla sice pravda , kluk se schoval do skříně a opravdu ho tam pak nenašli , ale prý vylezl nějakou větrací šachtou a aby tomu dal vážnost , tak se několik dní skrýval u kamaráda . Takže scénáristi si to upravili podle svyho . Vždycky se snažim hádat , jak kterej příběh byl , ale většinou se netrefim . Takový to , co je hodně přitažený za vlasy se většinou jakože stalo a takový to , co by se klidně mohlo stát pravda není . Ale je jasný , že celej ten seriál je nutno brát s nadhledem , i když některý příběhy jsou opravdu povedený . První serii moderoval James Brolin a druhou Jonathan Frakes , druhej jmenovanej mi tam sedí víc , je takovej víc tajemnější . A celkově je druhá řada taková lepší i co se týče dekorací a taky tam přidali různý optický klamy a působí to zajímavě . Ideální seriál pro tohle období . .......................................................................................................................................................... I naše Barunka se zpozděním v sobotu oslavila Halloween , šla na procházku pro pejsky , kde měli mít kostýmy a nejlepší byli oceňeni , já bohužel nemohla , protože jejich trasy se pro vozík moc nehodí , ale nevadí , alespoň mám fotku . Koupili jsme jí čelenku a mamka našla můj asi už 20 let starej metalovej šátek s lebkama , takže taky našel uplatnění , jaká je fešanda můžete posoudit na poslední fotce . ...................................................................................................................................................... Děkuju za shlédnutí ukázky z koncertu Hazbandu , za prohlídnutí všech fotek a za puštění si mýho nejoblíbenějšího dílu Vražd v Midsomeru. Ať máte rádi tajemno nebo ne , užívejte začátek listopadu .