O nastávající rehabilitaci , o čekání na knížku a o izraelských psích hrdinkách , které dávají naději

Tak mám za sebou návštěvu rehabky , byť jenom zatim na vstupním vyšetření . Tentokrát jsem si i cestu měřila , protože nikdy neodhadnu , za jak dlouho tam mam bejt a často jsem tam zbytečně brzy , ale těžko se to odhaduje , když tam od nás nejezdí žádný MHD a musim pěšky . Když nejedu na nejvyšší rychlost a jedu na pohodu , tak je to 20 minut . Podle map na internetu , je to něco přes kilometr ,ale já myslím ,že víc . V nemocnici mě překvapilo ,že byli všichni usměvavý , výtahem se mnou jel takovej mladej pán , možná nějaká pomocná síla , možná doktor , nevim a ptal se mi na električák , kolik stojí a tak . ...................................................................................................................................................... Typoval 50 tisíc , kéž by , za to je dneska pomalu jedno kolo , tak byl překvapenej , když jsem řekla pravou částku , což bylo tenkrát 136 tisíc. Každej je překvapenej . Na patře rehabilitace zase nějakej pomocnej pracovník a taky se o ten vozík zajímal - jako kdyby elektrickej vozík nikdy neviděli , i když možná si chtěli jen popovídat . Ale oba byli milý . Jsem tam zvyklá na kyselý obličeje , takže tohle mě překvapilo . ......................................................................................................................................................... Vyšetřovna paní primářky je u lůžkovýho oddělení , vyšetření jsem měla objednaný na 8 :30 , takže pacienti už po snídani a tvdě makali , druhá polovina chodby patří cvičebnám , takže bylo slyšet ,že hodně pacientů právě cvičí . Docela by mě zajímalo , jak intenzivní rehabilitaci ti , kdo tam jsou na lůžkovým za ten den mají . Možná cvičí jen dopoledne , těžko říct . Jistý je , že třeba bazén v nemocnici vůbec není . Pacienti jsou hlavně v důchodovým věku , hlavně po různých operacích , takže možná i to určuje , jak to budou mít intenzivní . ale takhle po ránu to tam jelo docela dost . Slyšela jsem tam sestru , kterou jsem měla vždycky , když jsem tam byla na podzim , takže je jistý ,že zase budu mít svoje "oblíbený " Sluníčko , což je ta sestra , co ani neodpoví na pozdrav a celý cvičení jen mlčí a je hodně protivná . Ale čekala jsem to , střídají se tam u ambulantních pacientů po půl roce . ........................................................................................................................................................ Přede mnou byla v ordinaci nějaká paní a brzy vyšla sestra a vzala si ode mě doporučení a poslední zprávu z neurologie . Myslela jsem ,že se budou ptát , proč je poslední zpráva od pana doktora neurologa a to doporučení je zase od mojí neuroložky , ale nikomu to nepřišlo divný . Jinak jezdim na to vyšetření vždycky sama , zůstávám sedět na vozíku , takže nemusim mít nikoho na pomoc a mimo to , tam pravidelně docházim už tak 12 let , takže všichni víme co a jak . Sestra od paní primářky je taková hodná a se všim mi chce pomoc , i když nepotřebuju . Takže kdyby něco , mám jistotu . ....................................................................................................................................................... Paní primářka mě přivítala skoro jako v rodině , ptala se co potřebuju , tak jsem odvětila , že krční páteř je pořád stejná , samozřejmě věděla s čim tam jdu . Je to Němka ,ale mluví dobře česky . Většinu doby psala do počítače a občas se na něco přeptala a já jí řekla , kde a jak mi to bolí ,že mi to jde do hlavy a tak . Pak jsem si sundala tričko a ona mě různě protáčela hlavou a tak a i pohmatem cítila přesně to místo , odkud ta bolest vychází . Taky se ptala , jestli bydlim pořád na tom stejným místě , tak jsem ukázala ,že tady naproti . Ono to totiž tak opravdu je a protože je rehabilitace v nejvyšším patře , tak vidim na naše paneláky . Tak jsme se všechny zasmály . Je to takový vtipný , že stačí jen ukázat na okno . A vlastně ze všech stran je vidět na můj domov . Je to takový fajn vědět ,že je to tak blízko a nemusim se trmácet přes celý město . ..................................................................................................................................................... Primářka mi to napsala 6x a zase mám to stejný co jindy - ultrazvuk a cvičení . Není důvod to měnit . Sestra mi přímo na místě napsala termíny a poprvé jdu ve čtvrtek 24 . dubna od 12 :10 , takže po obědě , takhle po poledni půjdu 2 x a zbytek už jednotně v 9 : 45 . Z toho 2 krát je to v pátek , ale zase dopoledne , takže z města vyjedu na víkend včas . Začínám teda 24 . dubna a končim 13 . května , takže zase na dlouho , ale na druhou stranu někdy jdu třeba jen jednou tejdně nebo dva krát . Zajímavý je ,že tam není ani jedna středa , takže můžu zase ráno do Kauflandu , takže mám radost ,že mi nic nebo spíš někdo neuteče . A hlavně jsem ráda , že to nebudu mít obden jako minule a budu mít čas i na jiný věci . ....................................................................................................................................................... Taky jsem byla ve městě koupit si knížku , našla jsem jí když jsem si prohlížela jeden časopis . Jmenuje se Všechny řeky a je od autorky Dorit Rabinyan. Je to o vztahu Židovky a Palestince . Dívala jsem se na recenzi na Databázi knih a bohužel jsem taky hned s prvním komentářem zjistila, jak to dopadne . Je tam sice možnost označit komentář jako spoiler , ale ta "milá " osoba to neučinila , takže už vím všechno , aniž bych to vůbec četla . Ale i tak jí chci , byla jsem ve městě ve dvou knihkupectvích a všude byla vyprodaná a prý v dohledný době nebude , že by byla tak žádaná ? Každopádně mi nezbyde nic jinýho než si jí objednat online . Prostě tahle knížka pro mě povinnost a těšim se na ní , i když recenze nic moc , ale asi záleží i na tom , jestli se o to člověk víc zajímá jak je to tam mezi dvěma znesvářenýma stranama . ........................................................................................................................................................... Teď přišla dobrá zpráva z Gazy . Po roce a půl našel izraelskej voják fenku Billy , kterou unesl Hamás 7 . října s majitelem , ten bohužel zemřel , ale Billy se vrátila zpátky k majitelce . Jo , unášeli i nevinný zvířata . Rok a půl Billy někde trpěla , je známo ,že muslimové nemají rádi psy . A celý se to bere jako naděje ,že i po takový době lze přežít v takovým prostředí a je to taková naděje i pro rodiny rukojmích . Je krásná , co říkáte a pravá hrdinka . Další takovým případem byla Bella , tu unesli i s její paničkou , Miou Lamberg , která se jí odmítala vzdát ,chudinka Bella musela žít v ptačí kleci . Obě naštěstí propustili po měsíci a půl mezi prvníma . Obě jsou na druhý fotce . Prostě zvířátka jsou leckdy úplně stejně silná a statečná jako lidi .