Nedobrovolný konec mojí kolportérské kariéry aneb Jediná kolportérská osoba na vozíku v český fotbalový lize

Uzavírá se moje letos 10 letá kariéra kolportéra . Ne, že bych chtěla dobrovolně odejít , ale jaksi klub přešel pro tuhle sezonu jen na online variantu . Proč to tak je , netušim . Nic oficiálního nevydali a já se to dozvěděla přes sociální sítě . Klub má teď nový zahraniční majitele, takže možná proto . Ale asi se to nikdy nedozvíme . Mrzí mě to a co jsem četla, tak fanoušky taky . Každej prvoligovej klub má vlastní klubovej magazín a k fotbalu to prostě patří si to před zápasem koupit . Spousta lidí to sbírá a vždycky o to byl velkej zájem , takže v nezájmu to fakt nebude . ....................................................................................................................................................... Já s tím začala přesně 7. 4. 2013 , to byl den , na kterej nezapomenu . Na začátku byla myšlenka dělat něco jinýho než jen přijet na fotbal, nebavilo mě čekat na začátek zápasu a s ostatníma vozíčkářema jsem si nikdy moc nerozuměla . Tenkrát tam byl ještě pan Dokonalej čili tiskovej mluvčí klubu, brzy jsem si s nim začala rozumnět a prostě jsme si sedli . Byla jsem do něj zamilovaná , což nepopíram a dá se říct, že jsem do něj určitým způsobem pořád , i když už dávno z klubu odešel a na sociálních sítích už léta se v přátelích nemáme . Abych řekla pravdu, tak hlavní hnací motor , proč do toho jít bylo kvůli němu . Myslela jsem si ,že se před nim prostě vyšvihnu a třeba mi to k něčemu pomůže. A nemyslím tím vyšší postavení nebo finance . Samozřejmě nepomohlo , ale nevadí . ...................................................................................................................................................... Vždycky mě k mým kolegům doprovázel , tak jsme si vždycky ukradli pár minut kdy jsme byli víceméně sami , i když stejně tam pořád okolo někdo byl . Ze začátku jsem z toho byla hodně nervozní , přece jen jsem introvert a oslovovat lidi nebylo nic pro mě . Nicméně se prodávalo vždy ve skupině , takže nás na to bylo víc . Nikdy jsem za to neměla žádnou mzdu , dělala jsem to se svý vlastní dobrý vůle . Vlastně nikdy jsem nevěděla , kolik dostávají ostatní , ale myslim,že to taky nebylo nic extra. Bavilo mě to , posilovalo a dělala jsem to ráda . Začínala jsem s klukama fotbalistama, o dost mladšíma než já , ale nikdy mě to nevadilo. Naopak jsem si užívala ,že jsem široko daleko jediná holka . Taky jsem byla jediná na vozíku z celý český ligy , kdo prodával klubový magazíny , takže jsem byla první a velká rarita . ...................................................................................................................................................... Zhruba po roce se mnou pan Dokonalej udělal rozhovor , až po roce , protože jsem se tomu bránila a měla jsem obavy , tak to respektoval a počkal si . Měla jsem z toho hrůzu , ale na druhou stranu byl to můj přítel a důvěřovala jsem mu . Což byl i důvod proč jsem na rozhovor nakonec kývla , jinýho člověka bych odmítla . Pamatuju si, že jsme seděli v parku před stadionem . Sami . Ptal se na takový ty klasický otázky , ale i na osobní , ale to vždycky diktafon vypnul. Musim říct, že to tenkrát dost jiskřilo. Bylo to úplně jiný , než když za mnou chodil si popovídat během zápasu , intimnější a mě se to moc líbilo . .......................................................................................................................................................... Po čase pan Dokonalej z klubu bohužel odešel a já se musela rozhodnout, co dál , jestli chci pokračovat nebo ne . Původně jsem to chtěla po jeho odchodu zabalit , ale řekla jsem si , že to ještě zkusim . Na jeho místo nastoupil XY , se kterým jsem nikdy neměla přátelský vztahy už od začátku . Taky mě k nim doprovázel , nakonec jsme to doprovázení odpískali a já byla ráda . Tak těch pár metrů jsem mohla dojet i sama . Navzdory mýmu počátečnímu rozhodnutí jsem to dělala další roky , i když tam už pan Dokonalej nebyl . Byl už to prostě návyk . .......................................................................................................................................................... Zažila jsem při tom spoustu zajímavých setkání, kdy kluky vystřídali holky , taky fotbalistky. Nikdy jsem předem nevěděla s kým budu , střídali se .Vždycky jsem byla ráda , když někdo z nich se nějak proslavil a já mohla říct , že jsem ho znala už z prodeje . Taky jsem vždycky byla ráda , když v poločasový soutěži vyhrál zrovna fanoušek , kterej si koupil zrovna ode mě . Potkala jsem spoustu známých osobností, který chodili kolem nás, spoustu fanoušků , spoustu opilých fanoušků , spoustu lidí, co věděli, že magazín stojí 20,- a měli jen 100,- , takže honit peníze na vrácení . Fanoušků , co se ptali , kudy kam , fanoušků , co si magazíny sami vybírali , protože byly slosovatelný a věřili , že vyhrajou . Fanoušky , co si jich nakoupili třeba 5 najednou . Fanoušky , co se občas chovali podivně , i třeba ti, co fotili a byli prostě šťastný ,že tam jsou , protože tam třeba často nechodili . Taky si ke mě chodili fanoušci i cíleně že jim přináším štěstí. Občas si u nás koupili i fanoušci soupeře . ........................................................................................................................................................... Prostě spoustu momentek , který jako jen fanoušek nezažijete . Kolikrát byl pro mě prodej lepší než samotnej zápas . My věděli, jaký to je bejt tam v době, kdy fanoušci ještě seděli doma na zadku. Jaký to je prodávat v zimě, dešti nebo ve vedru . Dokázala jsem si , že i když jsem introvert , tak dokážu komunikovat s hodně lidma , že dokážu obsloužit několik tisíc fanoušků i když mám špatnou jemnou motoriku .Hodně mi to dalo a budu na to vzpomínat jen v nejlepším . Hlavně to, jak mě mezi sebe moji prodávající kolegové přijali mezi sebe , což jsem velmi vdečná . Myslim, že i je to učí , když vedle sebe mají člověka na vozíku . DĚKUJU VŠEM !!! .......................................................................................................................................................... Odkaz na článek o mě : https://www.fcviktoria.cz/clanek.asp?id=Vozickarka-Pavlina-Hrachova-Fotbal-mi-pomaha-zaclenit-se-do-spolecnosti-9081 ......................................................................................................................................................... Takže moje 10 letá kariéra končí , i když ne dobrovolně . Možná dočasně a možná navždy . Nikdo neví co bude . Mrzí mě to , ale prodávat už nebude nikdo z nás . Kdyby kolegové mohli a já z nějakýho důvodu už nemohla , mrzelo by mě to asi o dost víc. Takhle jsme na tom aspoň všichni stejně . Tak nějak doufam,že to bude opravdu jen ta jedna sezona , že fanoušci si to zase vykřičí , aby zase byla i tištěná podoba , když už teď na samým začátku to kritizujou , těžko říct , ale kdyby to zase vstalo z popela , půjdu do toho zase a na konec pár mých foto vzpomímek z prodeje .