Jediná holka v sektoru aneb Tentokrát to sedlo jako prdel na hrnec

Po 14 dnech opět na fotbale, proti Českým Budějovicím . Před zápasem se držela minuta ticha za oběti zemětřesení v Turecku a za Františka Cipra. Taky byl kdysi náš trenér . Je celkem zajímavý, že už teď na začátku jarní části jsem tam byla častějc než leckdy za celou sezonu a to je teprve začátek . Musim říct,že narozdíl od minulýho zápasu mě tenhle sednul o dost víc . Nevim čim to bylo , protože prakticky všechno bylo stejný , ale prostě jo . Stejnej čas výkopu , dokonce i stejnej pomezní rozhodčí jako minule , což mi sice přišlo trochu divný , ale třeba to bejt může nebo za někoho zaskakoval . Prakticky stejný to bylo i co se týče náš vozíčkářů - opět jen 4, byť došlo k menší výměně oproti minule . Takže zase spoustu osobního místa, což jen kvituju s povděkem . Je to zvláštní , čekala jsem větší účast , když to připadá na víkendy a v takovej čas , zase taková zima není , aby se v tom nedalo sedět . Ale jako všichni chodí na soupeře , takže nějaký Budějovice je asi netankujou . Za to až bude něco atraktivního , to se tam nebude dát hnout . Pamatuju doby, kdy všichni tam chodili na všechno , už to tam nějak upadá taková ta jednota . ............................................................................................................................................................ ...................................................................................................................................................... Nicméně jsem tam byla jediná holka , jako jo bylo nás málo , ale i tak . Většinou jsou tam holky jako doprovod ostatních a tentokrát žádná . Takže jsem byla jediná z celýho sektoru. A další vtipná věc byla ta , že na každýho z nás vyšel jeden pořadatel , takže individuální péče :o) . Fakt mi to tentokrát hodně sedlo , hlavní rozhodčí mi byl sympatickej , bohužel ode mě daleko a konečně jsme vyhráli , i když hlavně druhá půle opět nebyla nic moc . Dokonce se mi ani moc nechtělo domů , minule už jsem startovala prakticky v 80 minutě a už jsem se viděla doma a tentokrát jsem vydržela až do konce . Bylo ještě krásně vidět . Jako třešnička na dortu bylo to,že jsem se brzy vymotala ze stadionu a stihla autobus , do kterýho jsem nastoupila ještě než z fotbalu vůbec došli . Vezl mě i takovej příjemnej starší řidič - tam i zpátky a cestou mi řek , ať hodně fandim , že chce výhru . Pak jsme se o tom ještě bavili , tak jsem ráda , že jsem mu to mohla splnit . ............................................................................................................................................................... ......................................................................................................................................................... A ještě takovej dodatek, kterej jsem zjistila až pozdě večer - v sektoru hostí bylo málo fanoušků , není to od nás tak daleko , ale moc jsem se po tom nepídila proč je jich tak málo . Nakonec se ukázalo,že tvrdý jádro jelo vlakem a cestou ho demomovali , tak policajti zatýkali a vlak nedojel , takže ani chuligáni . Díky bohu , co by dělali u nás za bordel . Nesnáším petardy. Je dobře ,že jim nepovolili pokračovat v cestě . ...................................................................................................................................................... .............................................................................................................................................. Tentokrát všechno na jedničku a ještě to pozitivno ve mě doznívá . Příště je to 25. 2. což už vim,že nemůžu . Je to sice sobota ,ale až od 18 hodin, ale hlavně to mám oslavu narozenin. Chci slavit s rodinou , takže to ráda další zápas oželim . Ono bych tam asi ani nešla , i kdybych nic neměla , od těch 18 už je to zase takový na hraně. A co jsem koukala , tak ten první zápas v březnu je taky od 15, takže možná půjdu , ale ještě nevim . Ono i kdyby ne, tak jak jsem psala , když to přeženu , už mam vlastně splněno . Ale určitě chci ještě na nějakej ten zápas do konce sezony jít. A taky bych měla někdy jít na prodej - dělam to dobrovolně , bez honoráře ,takže je čistě na mě , jestli přijdu nebo ne , tak uvidíme ,ale někdy bych ráda , třeba se naskytne vhodná příležitost. Nějak nefandim tomu , tam bejt s velkým předstihem na prodej a pak dát ještě celej zápas , byť jsem to kdysi tak dělala ,ale je to neskutečně únavný , takže už praktikuju buď jedno nebo druhý. .......................................................................................................................................... ...................................................................................................................................... A nakonec zase klasicky pár fotek , natáčela jsem sice nástup k utkání , ale nevim jak sem dát video . Fotky stačí.