Ve stavu nemocných , nikdy nezvedejte cizí čísla , na vánoční autogramiádě fotbalistů , jak jsem se pro rok 2025 neplánovaně rychle rozloučila s bytem , mamka hrdinka a když už jsem ani nevěřila aneb I letos ve vánočním útulku

Tak jsem ve stavu nemocných i já . Přitom minulá neděle , kdy jsem přijela do města byla super . Hned mi bylo psychicky líp a dokonce v televizi dávvali ten můj oblíbenej film Princezna a námořník , což jsem vůbec netušila . Mark Paul Gosselaar je super . Hned potom znova stejnýho herce ve filmu Vánoční rande , sice takovej typ vánočních romantických filmů nemusim ,ale dívala jsem se . Tady už byl starší , o 10 let, ale stejně je lepší v Princezně a nánmořníkovi . Do toho Heffron dal fotku v mariňáckým a zase jsem si mohla připomenout , jak jsou si neskutečně podobný . Bylo mi fakt příjemně a užívala jsem si to . Nicméně už neděli v noci mi začalo bejt divně . .................................................................................................................................................... Začalo mě být divně po těle .Chvíli mi bylo horko a pak zase zima . Měla jsem před menstruací , takže , že je to nějaký divný jsem připisovala i tomu .V pondělí jsem měla pořád žízeň a tak jsem se vydala na nákup do Alberta a koupila si zásoby pití . Hned jak jsem se vrátila zpátky jsem si lehla . Byla jsem hrozně unavená a vlastně z ničeho . Říkala jsem si ,že už na mě asi něco leze . Tak není divu , mamka taky nebyla ok a možná stačí i ta půlhodina cesty v autě , když mě vezla po víkendu do města . Spala jsem a najednou mi volá nějaký číslo , tak jsem to vzala , za což se proklínam ještě teď . ..................................................................................................................................................... Volala sestra z gynekologie , že jsem u nich dlouho nebyla a že bych měla přijít . Byla jsem rozespalá a mozek mi vůbec nejel . Tak jsem řekla ,že jo ,ale teď to asi nebude , že máme doma někoho po operaci a že mě tam nemá kdo odvézt , což je pravda . Tak jsem řekla ,že zavolam mamce jakože kdy . Tak hned zavolala a řekla mi ,že leží s horečkou a taky pořádně nevěděla co se děje a nic konkrétního mi neřekla . Navíc zněla jakože jí otravuju . Zpátky do ordinace už jsem nevolala , tak co bych asi řekla ? Že mamka má horečku a vůbec jí to nezajímalo . Sestra stejně zněla ,že mi nic nevěří . ..................................................................................................................................................... Máme teď prostě jiný starosti , než se starat o takový blbosti , celá rodina je v rozkladu , tak ať neotravujou . Navíc já dobře vim , proč už tam nechodim , naposledy mě doktorka vyšetřila dost nešetrně a já se zařekla ,že už k ní nepůjdu . Problémy stejně nemam . A já to tak poseru . Kdyby mi bylo líp , kdybych neležela , kdybych . Pěkně mě vyšplouchli . Jsem na sebe naštvaná a hodně , kolikrát cizí čísla ani neberu a tohle jsem vzala . Takže "super " . Zatim to necháme a v lednu uvidim , vždycky jsem z tý prohlídky hodně v nervech , takže až se budu opravdu cejtit . .......................................................................................................................................................... Celej den v pondělí mi bylo divně , ale musela jsem se sebrat , protože večer od 18 hodin jsem měla v plánu jít na akci Vánoce s Viktorkou . Klub tohle pořádá už hodně dlouho , začínali přímo na stadionu , párkrát jsem tam byla, ale upřímně mě to moc nebavilo . Vždycky nějakej ten pěveckej sbor , pár vybraných hráčů , jsem spíš na fotbal . Tak jsem na tu akci chodit přestala . Už pár let se to koná na náměstích na vánočních trzích . Kam jsem šla poprvé . Zlákala mě hlavně autogramiáda , dlouho jsem na žádný nebyla . Tak jsem si řekla ,že letos to zkusim a byla jsem i zvědavá , jak tahle vánoční akce funguje i na jiným místě . ......................................................................................................................................................... Předem jsem věděla , že půjdu jen na autogramiádu , fanoušci si tam totiž stěžovali , že oboje sledovat nejde . Buď máte místo u podia a nebo se rozhodnete stát frontu na podpis, takže jedno nebo druhý . Vzala jsem si na sebe klubovou čepici a podpisovej polštář , kde už mám několik klubových podpisů . Nic mi zatím nebylo , žádnej kašel nebo rýma . Byla jsem jen pořád hodně unavená . Vyjela jsem chvíli po 17 hodině . Přece jenom mi bylo jasný ,že na podpisy bude asi dost lidí , tak ať mam nějaký slušný místo . Dorazila jsem tam někdy před půl 6 a u pódia už samozřejmě plno , takže bylo rozumný chtít jen podpis . Nevim , jestli by mě mohli postavit někam dopředu . Ono totiž mezi pódiem a zábranama bylo snad jen 10 centimetrů , takový všechno narvaný . ......................................................................................................................................................... Tak jsem se postavila na konec řady , autogramiáda byla ve stanu vedle pódia . Bylo to rozdělený do bloků vždycky 2 a 2 fotbalisti . První se podepisovali Lukáš Červ a Matěj Valenta , druhou půlhodinu se podepisovali Václav Jemelka a Tomáš Ladra . Mě bylo úplně jedno , kdo se mi podepíše , tak jsem vzala ty první . Všimnulo se mi pár lidí ,že tam stojim . Jedna paní se začala naklánět k sekuriťákovi , co tam hlídal a mě bylo jasný ,že mu asi říká , abych šla dopředu . Za chvíli se ozval i pán , co stál vedle mě , že mi mě měli pustit dopředu a řekl mu to taky . Já se bránila , protože je mi to blbý vůči ostatním , kterí tam poctivě stáli dřív . Cejtim se vždycky blbě a stát ve frontě by mi nevadilo , určitě by se na mě řada dostala v tý první půlhodině . ....................................................................................................................................................... Sekuriťák na mě ukázal a že mam jet dopředu , všem jsem děkovala , potěšilo mě to ,ale zároveň jsem se cejtila blbě , obzvlášť když jsem zaslechla od pár fanoušků ,proč jdu dopředu . A právě proto to nemam ráda . Tak jsem vyjela dopředu , ale stejně jsem se dostala , tak do druhý řady , bylo to tam úzký . I když jsme tam jen čekali , tak lidi na mě zezadu docela tlačili . Člověk si řekne ,že je to jen nějaká autogramiáda , ale někteří se chovají docela neurvale . Spousta lidí si nechala podepisovat , dres a kalendář a zahlídla jsem i kopačky . Já si taky vždycky beru polštář , je to takový osobnější a znak ,že jste větší fanoušek . Nemusíte totiž mít nic , hráči totiž mají vlastní podpisový kartičky , na který se podepisujou . ..................................................................................................................................................... Přemýšlela jsem , co to bude za stan a jak z něj asi vyjedu . K sekuriťákovi , kterej mě vytáhnul dopředu , začal chodit nějakej malej kluk a říkal mu pane , což bylo takový vtipný , protože sekuriťákovi bylo asi tak 18 . Ten malej se ptal , jestli je to fronta na autogramiádu , pak odešel a zeptal se ho znovu jestli autogramiáda a podpisovka je to samý . Bylo to takový hezký , už jsme se tam všichni usmívali . Nějakej malej rozumbrada . V 18 . hodin otevřeli stan , tim,že odklopili jednu stranu a v něm stůl a dvě židle , řekla jsem to větší ,ale asi to stačilo . Sekuriťák mě upozornil , že mě tam pustí ze strany . ................................................................................................................................................... Hráči přišli a já čekala , až mi někdo dá pokyn . Vždycky jsou ty autogramiády takový na pokyn .Přece jenom si sotva stačili sednout . Nic se nedělo a tak jsem vyjela . Řekla jsem ahoj a oni mě vykali . Dala jsem jim na stůl polštář a oni mě mezitim podepsali nejen polštář , ale i ty kartičky . Všechno to šlo hrozně rychle a už se na mě tlačili další . Teda na to , jak to klub prezentuje jakože máme šanci se potkat s hráči , to my vozíčkáři máme u hřistě tisíckrát lepší . Tohle bylo takový neosobní . Ten Lukáš se ještě snažil usmívat , ale ten Matěj vypadal jako kdyby chtěl bejt jinde . Takže pár vteřin , oběma hráčů, jsem poděkovala a konec . A teď jak vyjedu , druhej sekuriťák mi ukázal . Čekala jsem,že to bude někde zadem , ale šlo to do diváků . Docela šílenost a nedomyšleno . Ale jsem hodně pomalu a děkovala lidem ,že uhnuli , což bylo určitě těžký . ................................................................................................................................................... Zpátky jsem jela okolo tý fronty a byla šíleně dlouhá . Taky si někteří stěžovali ,že se na ně nedostalo , ale to se stává pokaždý . Chce to to nepodcenit a opravdu si tam stoupnout co nejdřív .Pár lidí tam řěšilo , jak to udělat , když někdo chce ještě podpisy tý druhý skupiny , což je pravda . Asi znova na konec fronty . Taky blbý . Ještě jsem tam chvilku zůstala , ale nic jsem neviděla , tak jsem jen poslouchala , což nebylo nic moc , poslechla jsem si pár koled , taky tam měla svou kampaň nadace transplantace kostní dřeně , pár soutěží a ani ne po hodině jsem jela domů . Tak co tam když jsem byla první a u pódia jsem neměla šanci . Ani jsem tam nezastihla trenéra Hyskýho , ale stejně bych ho neviděla . Je to blbý ,že si musíte vybrat jedno nebo druhý . ..................................................................................................................................................... Jestli to mam porovnat s akcí na stadionu nebo na trzích , tak nevim , kde to bylo lepší . Na stadionu to bylo takový ,že tam chodili opravdu jen fanoušci a dokonce se rozdávaly i malý klubový dárky . Třeba plakáty nebo ozdobičky s logem klubu . Vždycky nás tam chodilo kolem tisícovky a všichni se vešli . Na trhu je to zase tak ,že je tam sice lepší vánoční atmosféra , všechny ty světýlka a tak , ale zase nevíte , kdo je fanoušek , pokud nemá na sobě něco klubovýho a mezi náma jsou i obyčejní návštěvníci trhů . Což je i důvod , proč už dárky nerozdávají vůbec . ....................................................................................................................................................... Díky i těm jiným lidem je všude míň místa a věřim tomu ,že dost lidí o tý akci ani třeba neví ,ale když už tam byli , tak se třeba taky zapojí . Třeba ani nejsou fanoušci , ale pro ten pdpis si jdou a nebo si k tomu pódiu stoupnou . Takže ani spočítat , kolik lidí přišlo spočítat nejde . Obě místa mají svoje plus i mínus . Nic jsem nefotila , protože mě tam při podepisování fotili , tak jsem si řekla , že to bude stačit , ale nikde jsem tu fotku nenašla , tak aspoň pod článkem jsem vyfotila svůj polštář s podpisovýma kartama .Jela jsem si pro podpisy a mám je , tak jsem spokojená . ......................................................................................................................................................... Jak jsem přišla z akce , tak jsem skoro hned šla spát a spala jsem bez přestávky celých 12 hodin , což ukazovalo , že něco není v pořádku . V úterý jsem už jsem si mohla vykašlat duši a dokonce jsem i přesně dostala menstruaci , což jsem vzhledem k nachlazení ani nečekala , takže další potíž . Později odpoledne se mi spustila rýma jakou jsem dlouho neměla . Tak jsem vypustila i úterní rozvícení stromečku u nás na sídlišti . Stát někde venku , na to už jsem neměla . ........................................................................................................................................................ Ve středu jsem musela změnit plány a i když se mi nechtělo ani trochu , tak jsem musela do Kauflandu , respektive hlavně na jeho střechu , kde je lekárna . U nás na sídlišti totiž není. V úterý jsem totiž vyčerpala nejen všechny papírový kapesníky , ale i kapky do nosu . Tak jsem koupila hned kapky dvoje a dvoje balení kapesníků , je to hrozný s tou lékárnou , chybí . Už při příjezdu zpátky mě začala bejt zima i pod peřinou , takže poprvé horečka . Začínala jsem na 37,3. Pak jsem zjistila ,že nemam Paralen , ale , jak se tam dostat ? Ta lékárna už mě fakt sejří , pořád přemýšlet dopředu , co bych tak asi mohla potřebovat . To mam mít vykoupenou celou lékárnu na takový to kdyby něco ? Tak jsem odpoledne psala mamce a ona , protože taky ví ,že lékárnu nemáme mi psala ,že pro mě přijede . Moc nadšená jsem teda z toho nebyla , tak víme , co je doma a taky jsem věděla ,že mamka toho má sama dost . ......................................................................................................................................................... U sebe jsem tak nějak všechno sbalila , co jsem si chtěla vzít sebou . Vracim se až po novým roce . Taky jsem si vzala s sebou dost věcí z lednice , co by do ledna nepřežilo . Moc jsem ten týden nejedla , protože jsem vlivem nachlazení neměla na nic pořádně chuť , tak by byla škoda to vyhodit . Všechno takový narychlo , ale snad mám všechno . Mamka přijela kolem 16 : 30 . A já se loučila s bytem o dva dny dřív než bylo v plánu a taky s horečkou 39 stupňů . Úžasný . .................................................................................................................................................... Svoje asi dělá i to , že na prosinec je nezvykle teplo a u nás na Domažlicku už je několik týdnů chřipková epidemie . Tak velká ,že se zavíraly i školy a rušily akce . Já jsem sice očkovaná proti chřipce , ale stejně úplně nevim , jestli to chrání , možná jo ve smyslu , že se to nerozjede úplně . Ale stejně jsem nakonec měla teplotu . ......................................................................................................................................................... Celou cestu k našim jsem měla zimnici a už jsem se viděla v posteli , což bylo taky hned to první , co jsem udělala . Hned do pyžama , mamka mi dala hned dva Paraleny a spát . Pobavila mě naše Bára , která při příjezdu sama od sebe podávala mamce respirátor. Mamka ho nosí kvůli tátovi , aby se nenakazil . A pak ho Bára přinesla i mě , když viděla ,že ležim , to jsme se fakt pobavili , jak je chytrá . První noc u našich už jsem horečku neměla , ale stejně se mi nespalo dobře . Horečku , jsem ale dostala hned další den ráno , takže zase spát a potit se . Po ní se mi udělalo už líp . Takže už od 10. prosince jsem u našich . ....................................................................................................................................................... Ve čtvrtek mi díkybohu ustala ta velká rýma a už jsem se cejtila líp . Bohužel v pátek už jsem se cítila zase hůř a měla jsem zase větší kašel , nechyběla zase teplota . Zjistili jsme ,že jsme u mě přece jen něco zapomněli a to nabíječku k električáku , kterej jsem si vzala s sebou , ale táta šel v pátek na kontrolu po operaci , tak jí u mě vyzvedli . Bohužel táta na kontrole moc neuspěl nebo takhle , po operaci měl v sobě nějakou vodu , což se prý stává . Nabízeli mu , že mu jí nějak vysajou , ale už chtěl domů . Tak mu nabídli ,že může brát nějaký léky , aby to vykašlal . Bral je , ale na kontrole se ukázalo , že to má pořád . Nic se neděje , ale táta dělá , jak kdyby byl konec světa . Takže zase naštvanej na všechny okolo a zase všechno odnášíme . Ještě ,že mu aspoň ta televize , u který prosedí celej den už víc jak v kuse týden , rozumí . Mamka je hrdinka , sama marodí a pořád musí fungovat , co jsem tak zjistila , tak táta na to nějak zřetel nebere a komanduje jí stejně . Po tý zkušenosti z minula raději mlčim . Jinak jsem se nakazila sto procentně od mamky , má úplně to samý a to jsem s ní ten víkend ani moc do styku nepřišla . ........................................................................................................................................................... A byla sobota 13 . 12. což bylo datum , kdy byla v našem útulku Tlapky v naději vánoční akce . Letos bylo jasný ,že tam nebudeme moct, tak všichni nastydlý a tak , ale smířila jsem se s tím , holt bych dala nakoupený pamlsky Barunce . Byla jsem ten den poprvé po několika dnech venku na terase a najednou mamka , jestli tam chci jet , tak jsem souhlasila . Nevim , co si naši řekli nebo ne ,ale radši jsem se neptala . Takže velký překvapení , mamka s tím přišla v době , kdy už ta akce začala , takže o to víc jsem si říkala , že tam už nepojedeme . Táta jel s náma , ale s tím jsem počítala . Má tam známý motorkáře a teď po operaci se chtěl se všema zase setkat , tak se to i hodilo . Sice jsem kašlala , ale teplotu jsem už vůbec neměla . Ony i ty tři dny s ní úplně stačily . Akce začínala ve 13 hodin a my dorazili o hodinu později. Měli jsme trochu problém s parkováním , ale když někdo odjel , místo jsme našli . Uvítala nás vedoucí útulku, se kterou se známe a tak srdečně ,že se všichni otáčeli . ....................................................................................................................................................... Přišli jsme zrovna když děti zpívaly u stromečku koledy , tak jsme čekali u vchodu , aby jsme se tam nemotali . Tohle zpívání byla letos novinka a zpívali moc hezky . Později jsme šli položit naše dobroty pod stromeček, táta vyrazil ke kamarádům a my s mamkou se podívat na pejsky . Nebylo jich tam moc , což je vlastně dobře . Jeden měl ,takovej malej a černej , napsáno ,že kouše , druhá byla velká černá bázlivá Luna , chudinka , už je tam taky spoustu let a nováček Gerry . Zbytek byl na procházce , kam je mohli návštěvníci vzít . Tak jsem dala piškotky alespoň Gerrymu. ....................................................................................................................................................... Všude obrázky všech pejsků , co našli rodinu i vzpomínka na Žanetku v kočárku , která letos zemřela . Je hezký ,že pořád vzpomínají . Měli tam i svůj útulkovej stánek , ale nic mě tam nezaujalo . Tak dali jsme tam peněžní příspěvek , tak jsme jim tam něco nechali i bez nákupu . Už druhej rok tam nemají kalendáře , což je škoda , vždycky jsem si je kupovala a byl o ně velkej zájem . Proč nejsou ani letos , netuším . Nechybělo ani něco k zakousnutí nebo si opéct klobásu , to měli na starosti tátovo kamarádi , já si dala domácí mini věneček . A třeba voda na svařák se tam vařila klasicky v hrnci na kamnech , ale mě se to líbí , takovej návrat ke kořenům . Na konci jsem dala připravenou ozdobu na stromeček a z úsměvu na druhý koláži je jasný , že se mi tam hodně líbilo . Byly jsme tam necelou hodinku , ale já byla ráda i za to , že tam vůbec můžu bejt . Táta byl už unavenej , tak jsme jeli . Táta se tam choval srdečně , takže i to bylo fajn . Že mu bylo dobře . Potřeboval změnu a my taky . ........................................................................................................................................................ Mě to úplně nabilo , už jen to se někam dostat . Jsem ráda ,že i to nachlazení se tak nějak umoudřilo , byť to ještě není stoprocentní a já nakonec mohla jet . Takhle akce vždycky udělá dobře na srdíčku . Takže tak , zažila jsem toho za jeden týden fakt hodně . Fotbalovou vánoční akci , dřívější odjezd z města , nachlazení , horečky , vánoční akci v útulku . Kdyby nebylo tý nemoci , asi bych řekla ,že jsem si svůj poslední týden ve městě hezky užila , takhle musím trochu váhat . Vlastně zdravotně normálních bylo jen těch pár hodin v neděli po příjezdu a pak už to jelo . Taky doma by ta atmosféra mohla bejt trochu jiná , ale dokud táta bude muset bejt v rekonvalescenci jiný to asi nebude . Ale zvládnu to. Musíme vydržet všichni .