Příměří aneb Moje pocity po dvou letech a podzim na zámku i s naší Bárou

Tak máme v Izraeli příměří , i když za to propustili spoustu dalších teroristů , takže se to může kdykoliv opakovat znovu . A i příměří je často takový křehký a možná to nevydrží , což si samozřejmě uvědomuju . Přiznám se ,že tak brzy po dlouletým výročí jsem to nečekala . Donalda Trumpa moc nemusim pro takovou tu jeho nadudost , ale tohle bylo mistrovský dílo . Tleskám . Od začátku mi bylo sympatický ,že jako jeden z mála prezidentů stojí za Izraelem . ................................................................................................................................................. Prohlašoval ,že ukončí válku na Ukrajině , to se sice ještě nestalo ,ale přesto jednu aktuální válku zdá se ukončil , takže na to má . Jestli mě něco po celý dva roky iritovalo bylo to ,že Izrael pořád zůstal jako ten zlej . Naprosto nechápu třeba postoj Německa nebo Francie . Německo je proti Izraeli už z principu a ani to neskrývá . Přitom právě oni by měli z důvodu jejich historie držet huby a Francie ? Rodilýho francouze už tam skoro nenajdete , samej muslim a všichni víme , jak to je Francii vypadá , taktéž v Německu . Na pár hodin jsou představitelé těchto zemí "v hrozným šoku " když někoho zabije muslim a pak se jede vesele zase dál . ....................................................................................................................................................... Tohle nepochopim , jak si muslimáky v jejich zemi pořád chrání a to i přesto , co se tam děje . To se jich tolik bojí ? Nebo se tak přemnožili , že neví co s nima a tak radši zavírají oči ? To je nad moje chápání a vlastně už teď na to obě země krutě doplácí . My zase jakoby náhodou někde vyvěsíme zrovna 7. října na vysokých školách Palestinský vlajky , jako vážně ? Já nevim , do 7 . října jsem měla nás Čechy ,že pokud zrovna nepatříme do nějakých extrémistických skupin , že vůbec neřešíme , jestli je někdo Žid nebo ne a najednou tu byl 7 . říjen a stalo se z toho jakási móda , vystupovat proti Izraeli a Židům . I u nás si rádi lidi kopnou do Izraele , i když to u nás není v takový míře jako jinde . A spoustu lidí šla na druhou stranu jen proto ,že naše aktuální vláda je proIizraelská . Takže za jiných okolností by možná smýšleli jinak , ale jsou tím proti vládě a to jim stačí . ........................................................................................................................................................... A ve světě ? hlavně ,že si můžou proti nim zavřískat . Je mi z toho zle . Ani se nedivim ,že v Izraaeli jsou pořád takový ukřivděný. Vždyť celej svět jim už dva roky dává najevo , že jsou zase něco míň a fandí jim jen menšina . Zajímalo by mě , až vypukne ve světě nějakej jinej konflikt, jestli se ty samý aktivisti přesunou někam jinam a zase budou podporovat ty , co napadli. A jak svět reagoval na příměří ? Nikoho to nebralo , takový jen to " hm, dobrý " , ale když přestane válka na Ukrajině , bude to slavit celej svět a všichni z toho budou vycákaný . Neskutečně mě tenhle dvojí metr sere .Cyklistickej profesionální tým se radši po kritice přejmenuje , aby neměl v názvu slovo Izrael . V Norsku zruší festival židovských filmů a spoustu dalších věcí . Tohle je fakt děsivý a opět směřujeme tam , co už historie zažila . ...................................................................................................................................................... Ale abych napsala taky něco optimistickýho , tak se vrátilo 20 živých rukojmích . Musim říct ,že ti , co v tom žili dva roky a přežili si zaslouží obrovskej respekt , ale mám trochu strach , aby to dali psychicky a někdo nespáchal třeba sebevraždu . Snad se jim to podaří ustát . Vybrala bych si příběh Bara Kupersteina . Jeho otec Tal utrpěl před 7 . říjnem automobilovou nehodu , mrtvici a po nepovedený operaci zůstal ochrnutej a ztratil schopnost mluvit . Syna mu unesli na tanečním festivalu , kde byl jako ochranka. Jeho táta se nikdy nezvdal naděje ,že ho uvidí a během dvou let se kvůli synovi naučil mluvit a chodit s oporou . Měl to jako motivaci ,že až se s ním setká ,že mu to ukáže . A tak se taky po dvou letech stalo . Stoupnul si z vozíku a mluvil na něj . Bylo to hodně emotivní setkání a já jakože se obvykle nedojímam , tak tady jsem měla na krajíčku . .................................................................................................................................................... Ráda bych vzpoměla i na Ericka Peretze a jeho dceru Ruth . Ruth bylo 16 let , když jí spolu s otcem zavraždil Hamás na festivalu . Měla dětskou mozkovou obrnu jako já . O život přišla spolu s babičkou i 12 letá Noya Dan , která měla autismus a teroristi jí unesli z domova . A co ten známej případ dětí Ariela Bibase , kterýmu v době únosu byly 4 roky a jeho bratrovi Kfirovi jen 9 měsíců , pamatujete si to ? Že zemřeli všichni tři i s maminkou a že ty malý děti zardousili ? Tak pamatujte a nikdy nezapomeňte . Přidávam fotky všech mnou popisovaných obětí . ...................................................................................................................................................... Kromě civilních obětí padlo i spoustu vojáků IDF . IDF každej den dávala a stále dává , příspěvky o padlých vojácích IDF , s jménem a fotkou . A tudíž to bylo hodně osobní . Byli to krásný mladý kluci okolo 20 let nebo lehce přes , celej život před sebou . Občas ten pohled hodně zabolel . Ani nevim proč , ale nejvíc mě u rukojmích dostala smrt Yotama Haima , což jestli si pamatujete byl zrzavej mladej kluk , kterej byl bubeníkem v metalový kapele . Často byl na fotce s pejskem . O to horší , že ho po omylu zabili sami vojáci IDF . A pak si pamatuju na Arnona Zmora z elitní policejní jednotky ,toho zabili když pomáhal osvobodit rukojmí. Byl otcem 4 dětí . Nebo Tom Rotstein, kterýmu bylo 23 let , když letos zemřel a na fotce rozesmátej od ucha k uchu. Co jsem četla , tak měl brzy v plánu z armády odejít a cestovat s přítelkyní po Americe . Bohužel se to už nestane . Nikoho sice neznám osobně , ale tak nějak když s tím žijete intenzivně , jsou osoby , který jsou vám nějakým způsobem bližší než ostatní .Tak si je taky připomenu tady fotkama . ......................................................................................................................................................... V sobotu jsme vyrazili na podzimní jarmark na zámku Kozel . O něco později , protože mamka byla předtím ještě dvě hodiny s Bárou v psí škole , ale to nevadilo . Jel s náma i táta , kterýho už propustili z nemocnice . Už má ten zkušební test , kdy zjistili kudy mu vézt operaci srdce za sebou . Byl tam od pondělí do pátku a ani jsme pořádně nevěděli , kdy jde domů . Pořád mu dělali nějaký testy a vypadalo , to ,že už tam rovnou zůstane a dávalo by to logiku jakože aby se mezitim nenachladil nebo tak , ale v pátek odpoledne volal ,že ho propouští , tam mamka pro něj jela a do nemocnice na tu pravou operaci nastupuje 27 . října . Takže za chvíli je tam zpátky . ................................................................................................................................................... Mysleli jsme si jestli nebude chtít bejt spíš doma , přece jen po tý nemocnici , ale chtěl jet s náma , tak jsme šli ve třech . Mezitim se počasí krásně vybralo a svítilo sluníčko , tak se tam jelo hned veseleji . Nic jsem si tam nakonec nekoupila , měla jsem sice vyhlídnutou jednu keramiku , co se mi líbí , ale neměli jí tam. Ale pokud to vyjde , tak další jarmark bude v polovině listopadu zase na jiným místě , tentokrát na hradě . Mají tam stejný prodejce , asi i víc stánků a ta moje oblíbená keramika je tam vždycky, tak mám ještě jeden pokus . A co nebylo tady snad bude tam . Tady na zámku nechyběly naše staré známé paní flašinetářky , táta nás s mamkou vyfotil a byla to moc fajn procházka . Zámek je v lese na kopci , takže krásný výhledy a čerstvej vzduch . Malá fotodokumentace samozřejmě nechybí . ......................................................................................................................................................... A nakonec bych obrazem přidala naší Báru , taky tématicky podzimní , koupili jsme dýni , tak zapózovala a nechybí ani teplejší oblečení . Užívejte podzimu , všude jsou teď krásný barvičky , tak je ideální čas vyrazit do přírody . I já už mám několik fotek z našeho parku ve městě , se kterýma se s vámi podělím v příštím článku.