neděle 7. května 2023

Convoy of Liberty, nejtrapnější setkání ever a nic než jen úsměv pana praporčíka plus prvně na motorce

Dneska zpátky do Plzně , kde po Convoy of Liberty už zůstanu , takže zase volnej sváteční den, jupí . Slavnosti svobody jsou hodně populární a já jsem ráda,že jsou u nás v Plzni a ještě víc jsem ráda,že vzhledem k situaci ve světě nás západní čechy osvobodili zrovna Amíci .Od našich jsme vyrazili už na 9 i když Convoy vyjel až v 11, ono se nevyplatí meškat když chcete něco vidět a je výhodný si držet místa . Jako loni jsme si vybrali místo hned za začátku trasy , protože čím níž k náměstí tím větší davy , i když ono je to asi už jedno . Vždycky desetitisíce lidí a nejinak tomu bylo i letos. Tentokrát jsme si stoupli na druhou stranu, protože loni jako naschvál jeli po druhý straně . Bejt tam včas je vyplatilo , doslova každou minutou bylo cejtit,že se náš osobní prostor zmenšoval a já musim bejt vepředu , abych ze sedu viděla . Nic komfortního a ze všech stran se na vás tlačí . Nicméně já byla nadšená ještě to nevyjelo , protože tam s policajtama přijel vrchní štábní praporčík armády ČR . Což je někdo o kom vim už roky , ale zhruba před 14 dny jsem zjistila , že má na facebooku svůj blog , tak ho sleduju . Je mi sympatickej , vizuálně , ale i tím jak se chová - je takovej civilní , hodně se zajímá o lidi s postižením a je hodně do charity , vlastně je to takovej popularizátor armády . Je mu jako mě a bydlí taky tady na Plzeňsku,. Takže vylez z auta , poslal nám okouzlující úsměv a já byla ráda ,že sedim . Jako tušila jsem,že tam někde bude ,ale,že ho uvidim na vlastní oči teda ne . Fakt fešák . .............................................................................................................................................................. Jinak jako vždycky - military technika jen letos byla změna a nepřijeli přímo veteráni , jako ti vojáci ale jeli tam v autech s jejich fotkama jako připomínka. Spousta z nich už zemřela a nebo jim je tolik,že by let z Ameriky k nám už nezvládli , což je jasný . Bylo jen otázkou času, kdy už to nepůjde a jednou to přijít muselo , nicméně i tak jsme je odměnili potleskem , když jeli kolem . Celý to skončilo asi za hodinu , protože aut bylo hodně a jedou pomalu . Nám to skončilo logicky nejdřív , taky během toho lítali letadla Spitfire a tak . Vtipná položka byla když reportérka CNN prima news přímo před náma začala točit reportáž a neměla se k odchodu. Lidi se bouřili a mě to taky štvalo , tak dlouho si držíte místo, abyste něco viděli a pak se tam naserou před vás s kamerou a nic nevidíte , tak jí tam lidi doslova poslali do prdele, což si zasloužila a konečně vypadla. Ono s tim začleněním těch lidí , co můžou do uzavřenýho prostoru je vždycky těžký - nám tam zase překážel hasič a kousek dál stáli zase vojáci, takže takže nejlepší je to vidět někde z vejšky , ale zážitek jako vždycky a to,že jsem viděla pana praporčíka byla velká třešnička na dortu , i když je škoda,že nebyl tak blízko mě , abych mu řekla aspoň dobrý den . .......................................................................................................................................................... Po skončení jsme měli spicha se ségrou a s neteří , potřebovala půjčit od našich peníze,že se stěhuje za přítelem do bytu . Nechci tohle téma moc rozebírat , ale náš táta vždycky půjčuje jen ségře a její rodině i když mají problémy se splácením , mě a bráchovi nikdy větší částku nepůjčil. Takže vždycky u toho skřípu zubama , mamka můj postoj zná ,že se vždycky půjčuje jen ségře, která nesplácí a mě a bráchovi nikdy a říct svůj názor tátovi , tak už jsem mrtvá . Nicméně táta ségru vždycky protěžoval . Takže už jsem byla nakrknutá jen z toho, že u toho musim bejt . A ani jsem o tom bráchovi nesměla říct, že táta jim zase strká peníze. . A mělo to bejt ještě horší - neteř si přitáhla novýho přítele,aby nám ho představila a šli jsme s nima na hamburger . Já myslela,že mě šlehne ! Její přítel mě nezajímá a nezajímá nikoho z nás . Asi si dovedete představit jaký to bylo trapný - všichni nervozní , debilní chichotání , děs . Tyhle situace nesnáším . A když táta podal naditou obálku neteři , musela jsem se zakousnout do plechovky, abych to rozdejchala vlastně jsem téměř nemluvila celkově .Celá ta situace mě neskutečně štvala a jediný , co jsem chtěla bylo vypadnout , její přítel se taky samozřejmě styděl , konverzace vázla ,rádoby vtipný hlášky, neskutečně nepříjemný celý . ......................................................................................................................................................... Dá se říct ,že tohle mi zkazilo zážitek a ještě horší je, že to budu mít spojený s nečim na co jsem se těšila . .Fakt kdyby si tu debilní akci s penězi odbyli někde jinde jen hořká pachuť a ještě kvůli někomu jinému . A to jsem tam ještě zdravila jednoho mladého pořadatele z fotbalu vlastně jsme se pozdravili navzájem a ségra hned vyzvídala kdo to je a když jsem to říct nechtěla ozval se táta, ať jí to řeknu ! Já jen tiše běsnila . Bych jí nejradši ukopla hlavu. Její přítomnost jí ani nikoho z její rodiny mě tentokrát vůbec neseděla .Musím si to v hlavě nějak vytěsnit a nastavit si to tak, že pro mě to, co si s tim mam letos spojovat bude jen pan praporčík. .......................................................................................................................................................... Konečně jsem poprvé letos vyrazila na motorce , protože to bylo po dlouhý době , tak jsem chtěla jen něco v okolí . Tělo není zvyklý na novou polohu a hlavně moje krční páteř dostává zabrat několika kilovou přilbou , takže jsem se už poučila a vim,že není dobrý přepálit začátek . Na první jízdu celkem 40 kilometrů , což je tak akorát , abych neměla následky ještě druhej den . A kam,že jsme to jeli ? Ano , na Sakurovou alej , světe div se stačili 3 dny a už to kvetlo docela slušně , pár dní a všechno je jinak . Nicméně ani tak to není úplně . Mamka tam chce ještě jednou - na potřetí ,ale podezírám jí , že chce spíš zase navštívit cukrárnu . Já zůstala na motorce , je jasný,že se s motorkou nedalo jet přímo do aleje , ale tak aspoň jsem se vyfotila . A taky tam bylo dost lidí , příště snad vytipujeme čas , kdy tam tolik lidí nebude a bude na to větší klid.
.

Moje oživlá noční můra , první vánoční dárek , na Čechrově aneb Tam , kde je pohraniční tajemství i trochu moje rodinná historie a Chodské slavnosti 2026

Minulej tejden mi nabouralo jedno zvíře , kterýho se opravdu bojím a to myš . Občas se mi do bytu dostane , ale že v létě , to bylo poprvé ....